Atlas dekolonizace

Nová obrazová publikace popisuje konec koloniálních říší i problémy období postkolonialismu. Kniha klade otázky týkající se obecného chápání dekolonizace z různých úhlů pohledu, zkoumá osud početných mas obyvatelstva i jedinců zapsaných do dějin. Snaží se podat globální obrázek tohoto dějinného období a vyhnout se tak jednostrannosti. Atlas je určen pro všechny zájemce o tuto problematiku. Atlas je rozdělen na následující kapitoly: Dekolonizace Asie v letech 1945–1954 jako důsledek 2. světové války. Zrození třetího světa: národně osvobozenecká hnutí v kontextu studené války. Proč se africké státy vzniklé v 60. letech staly synonymem krizí a extrémní chudoby? Důsledky patrné dodnes: vliv metropolí v bývalých koloniích, izraelsko-palestinský konflikt, chronická zadluženost… Na dekolonizaci je možné nahlížet z různých úhlů. V úzkém smyslu slova představuje nabytí nezávislosti bývalých evropských kolonií. Na dlouhé období novodobé kolonizace v 19. a na počátku 20. století navazuje kratší historický úsek osamostatňování kolonií. Ten trval zhruba třicet let, od vyhlášení nezávislosti Indie v roce 1947 do roku 1975, kdy se z koloniálního područí vymanily Angola a Mosambik. Po tomto datu můžeme považovat dekolonizaci většiny asijských a afrických území a populací, kterých se kolonizace evropskými zeměmi dotkla, za ukončenou. Procesy přechodu na jinou formu správy země a koloniálního dědictví v období po odchodu kolonizátorů byly různé. V některých zemích se heslem doby stává návrat k předkolonizačnímu období. Ostatně všechny země na začátku své nezávislosti znovu objevují své tradice, své kořeny, jazyk a svůj původ a chtějí je očistit od nánosů, které s sebou přineslo jejich podmanění Evropany. Mnohé muslimské země se o tuto „očistu“ snaží dodnes, aby se tak vrátily k vysněnému původu, do nějž se samy uzavírají. Jiné země dokážou kolonizaci začlenit do své historie, překonat ji tak a vydat se vstříc světu, v němž hledají své místo. To je případ asijských zemí.